Acheter Priligy Viagra Suisse Acheter Levitra Orodispersible Acheter Cialis 5mg Cialis Suisse Acheter Levitra Acheter Propecia
Zápisy z roku 2008
levitra en ligne kamagra gel pas cher cialis 20mg pas cher cialis effet secondaire kamagra 100mg pour femme cialis ou viagra viagra en ligne levitra avis levitra vaikutus kamagra jelly kokemuksia cialis hinta viron apteekissa cialis kokemuksia viagra vaikutus viagra reseptin hankkiminen levitra bijwerkingen kamagra kopen in de winkel kamagra bijsluiter cialis kopen in nederland viagra werking cialis bijwerkingen viagra kopen apotheek
Kamagra Bestellen erectiepillen kopen Cialis Kopen Viagra Sildenafil Sandoz viagra pillen kopen Viagra Kopen Viagra Cialis Cialis Levitra Cialis Levitra Levitra Viagra Levitra Cialis Viagra
viagra kaufen cialis kaufen Erektile Dysfunktion Propecia viagra bulgarien levitra generika Lida Daidaihua dapoxetin 60mg sildenafil preise Viagra Oral Jelly Levitra preis viagra pille kamagra 100mg kamagra kaufen Cialis preis Kamagra Brausetabletten Levitra Kaufen Viagra Gold Kamagra preise Viagra rezeptfrei Propecia kaufen Cialis rezeptfreis
new balance oakley converse Scarpe Adidas scarpe Nike Scarpe louis vuitton Ray ban adidas Adidas superstar longchamp air max Cinture scarpe Puma
Scarpe da donna Scarpe Scarpe Adidas adidas Scarpe Scarpe Scarpe hogan oakley nike air presto new balance nike air max adidas Scarpe nike free nike blazer
cialis en om dagen viagra priser apotek kamagra bivirkninger levitra virkning cialis online danmark viagra virkning kamagra 100mg preis viagra online kaufen kamagra oral jelly bestellen deutschland levitra erfahrungsberichte cialis patent levitra dosierung cialis rezeptfrei cialis erfahrungen

Junák - český skaut, středisko Psohlavci Český Brod, z.s.

Psohlavci Český Brod

Začátkem léta se jako již tradičně konal tábor 14. střediska junáka Psohlavci v údolí řeky Sázavy nedaleko obce Kácovec. Tábora se letos zúčastnilo 52 dětí ve věku od 6-ti do 15-ti let z oddílů v Českém Brodě a Nové Vsi u Kolína.

Okolí našeho tábořiště bylo poznamenáno silnou vichřicí, která se přehnala celým krajem tři dny před začátkem tábora, polámala stromy v okolním lese a poškodila i několik stanů. Společnými silami se nám podařilo všechny škody na tábořišti rychle odstranili a nic nebránilo tomu, aby mohl tábor začít. Jakoby nám počasí chtělo vynahradit způsobenou kalamitu, od prvního dne tábora svítilo sluníčko a bylo příjemné teplo. Díky hezkému počasí jsme si letos užili do sytosti i koupání v blízkém rybníku.

Táborová hra letos probíhala na téma Harry Potter a kouzelnická škola v Bradavicích. První večer byly děti na slavnostním setkání přivítány profesorským sborem a pomocí Moudrého klobouku rozlosovány do jednotlivých kolejí. Večer byl zakončen ohňostrojem a slavnostní večeří a od druhého dne se všichni pustili do boje o vítězství v kouzelnickém poháru. Každý z kouzelníků získal kouzelnou hůlku, obdržel průkaz, do kterého mu byly zaznamenávány vykonané zkoušky, učil se magické formule. Mezi jednotlivými kolejemi probíhal i turnaj ve Famfrpálu, který hráli všichni s velkým nasazením.

Mimo táborovou hry jsme měli i další bohatý program. Zkoušeli jsme si v praxi různé tábornické dovednosti, vařili čaj z přírodních materiálů, cvičili se ve vázání uzlů. Podívali jsme se do města Sázava a na hrad Český Šternberk.

Na návštěvu se k nám podívaly děti z ústavu sociální péče Zvoneček Bylany. Děti si prohlédly táborové stavby a zkusily si jak se žije v podsadových stanech. Společně se skauty a skautkami se vydali na procházku po okolí, vyzkoušeli si vyrobit drobné sošky z cihlářské hlíny a připravili si malý ohníček s opékáním vuřtů. Dětem se u nás velmi líbilo a kromě skautského šátku na památku si odvezly si spoustu nových zážitků.

Přijeli se na nás podívat i členové klubu přátel vojenské historie, kteří přivezli ukázat vojenská vozidla z druhé světové války, uniformy, zbraně a další výzbroj. Všichni si je se zájmem prohlédli a někteří se v jeepech i svezli.

Ani jsme se nenadáli, čtrnáct dní tábora uběhlo jako voda a my jsme museli odjet domů. Všichni si však slíbili, že se opět setkáme, ať už na příští prázdninové výpravě, nejbližší schůzce v září, ale hlavně zase za rok na táboře.

První sníh letošní zimyJe sobota ráno, všude kolem mlha a nás čeká daleká cesta  na sever naší republiky. Sraz máme před sportovní halou, což znamená, že dnes nevyužijeme služeb českých drah, ale do cíle se dopravíme vlastními auty... Po cestě snad už jen nesmíme zapomenout vyzvednout ostatní členy výpravy v Nové Vsi.

Blíží se poledne, tedy hlavně oběd a my přijíždíme do cíle. Vykládáme věci z auta a nosíme je k vozíčku, který nám ušetří spoustu sil, které by jsme jinak museli vynaložit na vynošení všech těch věcí nahoru... Taky máte pocit, že jste měli větší batoh, než na tábor??? Vybalování a ubytování nám trvalo opravdu krátce, možná je to tím, že většina z nás už tu byla.

Po jídle jsme se vydali najít nějaké pěkné místo, kde bychom mohli uspořádat menší turnaj v baseballu a následně i v bezkontaktním americkém fotbalu, kterého se i tak část z nás zřekla a raději čas vyplnili frisbeečkem. Ještě jsem se vlastně nezmínil ani o tom, jaké krásné počasí nám Pepíček na tuto akci objednal. Nádherný příklad horské inverze, když jsme se podívali zpět do nížin odkud jsme přijeli, viděli jsme pouze obrovskou peřinu z mraků, která se tam dole válela a neměla ani nejmenší chuť se pohnout... Zatímco u nás ani mráček, jen a jen sluníčko, které nám dovolilo odhodit nejen bundy ale i svetry a mikiny.

Po návratu do chaty jsme si dali něco na zub a pustili jsme se do společenských her po skupinkách na pokojích. Večer nás pak čekal velký souboj ve hře Activity, kde si každý  z nás mohl zkusit jak je na tom s vyjádřením se ať již pomocí obrázků, slov či pantomimy, ale také jak je na tom se schopností pochopit, co se mu ten druhý snaží vysvětlit.

Hrajeme softballV neděli ráno, no abych nekecal, tak dopoledne:) jsme se vypravili na druhou stranu než v sobotu, tedy směr Hříběcí boudy a mnohem dále Sněžka. Na louce jsme se pustili do velkého souboje ve frisbee, při kterém jsme se všichni opravdu dost vyřádili a to vše pořád za super počasí. Do chaty jsme se pak vrátili pouze na chvilku abychom do sebe hodili oběd, na sebe hodili bundu a vyrazili zase zpět, ale tentokrát ne za hrami, ale na procházku s cílem, alespoň se zdálky podívat na Sněžku. Po cestě jsme narazili na několik míst pokrytých sněhem, takže bylo alespoň na chvíli o zábavu postaráno. Čím víc jsme stoupali, tím víc začalo foukat. To si pak každý řekl, že ta bunda přeci jen nebyla pouhou zátěží. Plus jsme mohli vybalit našeho O2 draka. Kluci navíc nasadili takové tempo, že to vypadalo, že chtějí dojít na Sněžku a zpět ještě před setměním:) Nakonec jsme se ale všichni potkali a když jsme měli Sněžku na dohled tak jsme se shodli, že teď bude nejlepší skočit do nejbližší restaurace na teplý čaj. Našlo se hned několik pozitiv - nefoukalo tam, hřála kamna a navíc jsme dostali ke každému čaji bonbón:) Po chvilce se z tepla nikomu ven nechtělo, ale museli jsme, protože jsme chtěli dorazit zpět ještě za světla. V chatě nás pak čekala dobrá večeře a večer se společenskými hrami.

Přišlo pondělí, první den kdy nám nesvítí sluníčko a je zataženo. No co, hned po obědě jsme vyrazili na takové “červené a modré“ upravené pro naše potřeby. Jelikož byla jen dvě opravdu malá družstva, stihlo se několik kol za dobu kratší než se na táboře hraje běžně jedno kolo. Jinak asi nejzajímavějším zvířetem, které se dalo ulovit, byl krvnonos nebo snad krvonoš?:-D I když se nehrálo nějak závratně dlouho, stejně to většinu hráčů stálo dost sil, a tak jsme se vrátili do chaty na svačinu, po níž následovala stopovačka. Hned u úvodní zprávy se ukázalo, že někteří za těch x let co k nám chodí a jezdí na tábory, nenašli nějakou tu volnou chvilku, v níž by se koukli na morseovku a pokusili se naučit alespoň její část. Dnes jim to však vcelku prošlo, protože se hodnotila správnost odpovědí na kvízové otázky, přesnost práce s mapou, ale i básnický talent či kreslířský um. Do cíle jsme nakonec dorazili všichni. Sice už téměř za tmy a trošku mokří, ale o to víc jsme se mohli těšit na večeři a vyhřátou chatu.

No a je to tady - úterní ráno. Je potřeba si sbalit na cestu domů a také to tu po nás uklidit a vrátit do původního stavu. Nakonec to netrvalo tak dlouho, takže nám zbyla ještě chvíle času na nějaké ty hry. Po obědě jsme svozili věci k autům a vydali se na cestu domů.

Pája na bobové drázeV sobotu 4.10. jsme vyrazili do Kutné Hory podívat se, jak se v minulých dobách dolovalo (kutalo) stříbro. Na cestu jsme se vydali brzy ráno, abychom toho během dne stihli co nejvíce. Už od poloviny týdne každý bedlivě sledoval předpověď počasí s přáním, aby nám alespoň nepršelo, což se nakonec povedlo. Dokonce se občas ukázalo i sluníčko a my mohli odhodit část svršků. Po příjezdu vlakem do Kutné Hory jsme zamířili na místní zámeček, kde je stálá expozice související s těžbou a zpracováním stříbra, ale také s životem lidí, bez kterých by stříbro zůstalo hluboko pod zemí.

Musím uznat, že jsme měli opravdové štěstí na průvodce, který nás dokázal výkladem oslovit, ale také navodit veselou atmosféru, která několikrát přerostla v nekontrolovatelný výbuch smíchu. Výstava byla za námi, takže jsme se oblékli do bílých plášťů, stejných jaké nosili havíři před stovkami let a vyrazili jsme na prohlídku jednoho ze stříbrných dolů. Na cestu jsme ještě dostali baterku a přilbu (za kterou jsem byl hodně vděčný, protože kdybych schytal jen desetinu ran, z těch co zachytila přilba, tak bych se teď určitě válel někde v nemocnici s otřesem mozku). Tím se dostávám k tomu, že to v dole bylo poněkud stísněné… V nejnižším místě byl strop 120 cm vysoko a v nejužším byly stěny od sebe vzdálené pouhých 40 cm, s čímž jsme se ale nakonec bez problémů vypořádali a dorazili zdárně až do cíle. Po návratu z hlubin jsme se dozvěděli ještě něco o výrobě stříbrných mincí a poté jsme vyrazili na druhou část naší výpravy.

Netvrdím, že by nás minulost a kultura nezajímala, ale bobová dráha je přeci jen bobová dráha… Takže okamžitě po příchodu jsme odhodili batohy, koupili jízdenky a hurá do bobů. Nechat se vytáhnout na kopec a pak už si jen užívat tu rychlost. Nějak mi ani nepřijde divné, že jediný, kdo se neudržel v bobu a skončil mimo dráhu, byl Honza, který se pokoušel natočit průběh celé jízdy… No ale zase na druhou stranu, díky jeho kaskadérskému kousku máme všichni možnost v galerii shlédnout z pohledu řidiče, jaké to je, vypadnout z bobu, bez toho že bychom to museli sami absolvovat. Akce to byla dle mého velmi vydařená, a proto na ní budu ještě dlouho s úsměvem vzpomínat.

Společné foto na těžebním strojiJe pátek odpoledne, do batohu házím poslední zapomenuté věci a vyrážím na nádraží. Tam začíná naše víkendové dobrodružství, na které jsme se těšili již od návratu z tábora – výlet na srub do Kácovce. Dlouhá cesta s ČD do Soběšína nám utekla poměrně rychle, stačili jsme sotva sníst svačiny z domova a byli jsme v cíli. Během cesty si nikdo nemohl stěžovat na nudu, i když ostatní cestující naše veselí tak úplně nesdíleli :-), nejvíce zábavy jsme si užili jako každou cestu v tunelech u Ledečka :-).

Po příjezdu do Soběšína, jsme hodili batohy na záda a vyrazili směr srub. Po pár metrech si každý v duchu nadával, proč si toho bral tolik, jak by to bylo krásné nést na zádech o nějaké to kilíčko míň? no, ale všichni jsme zdárně dorazili do tábořiště. Po cestě jsme ještě tedy potkali stroj lesníků, který jsme dopodrobna prozkoumali a vyfotili se s ním (přeci jen tohle doma jen tak nepotkáme).

Konečně v tábořišti rychle vzít věci a jít si zabrat nějakou postel a vybalit si spacák dokud je ještě trochu světla. Po vybalení si každý vzal baterku a vyrazili jsme do lesa na noční hru. Úkolem bylo přejít na nepřátelské území a tam sfouknout schovanou svíčku a přitom se nenechat chytit od protivníků. V té tmě to byla opravdu sranda, protože člověk až do poslední chvíle netušil, zda se k němu blíží přítel či nepřítel. Nakonec by se dalo říct, že vyhráli všichni – všichni totiž dohráli bez úrazu. Před večerkou jsme si zahráli ještě několik písniček, snědli polévku, vyčistili zuby a pak šup do postelí. Hra asi nebyla tak vysilující, protože se nikomu nechtělo spát a hovor se z pokojů ozýval ještě pěknou chvíli, což se ovšem zítra určitě změní…

Je ráno… zuby, snídaně a hurá na louku nad táborem na frisbee fotbálek. Do hry se postupem času aktivně zapojili všichni. Dokonce i ti, kteří na začátku vypadali, že talíř v životě neviděli :-), hra nám vydržela až do oběda, ke kterému jsme měli polévku a špagety s kuřecím masem, jídlo všem po tom ohromném fyzickém výkonu opravdu chutnalo.

Po obědě přišla na řadu střelba, střílelo se z luku, vzduchovky a kuše. Mnozí zjistili, že natáhnout kuš je na nad jejich síly, popřípadě že moc (téměř nelidsky) propnutý loket při střelbě z luku bolí (viď Majdo), ale i přesto si každý zastřílel dost a dost. Po střelbách přišel na řadu volejbal, nebo spíše taková parodie na něj :-). Asi budeme muset během roku párkrát zajít na hřiště a zkusit si trochu pinknout.

Malý táborákKdyž jsme dohráli volejbal, přišla na řadu celoodpolední stopovačka, která měla být vrcholem naší výpravy. Vrcholem opravdu byla, ale bohužel ne v dobrém slova smyslu. Orientační schopnosti či schopnost přečíst a pochopit zprávu asi u většiny zůstala někde ve srubu… no ale co, nakonec dorazili všichni (bylo k tomu tedy zapotřebí nemálo telefonních rozhovorů a mnohem více nachozených kilometrů) a my alespoň máme na co s úsměvem vzpomínat (obzvlášť na 13 lidí co hledají po okolních vesnicích náves na které močí pes). S večerním posezením u ohně jsme spojili i výbornou večeři – opékané klobásy (díky Máro) a poté co jsme měli všichni prázdné pusy a plné žaludky jsme si zahráli slovní fotbal, během kterého jsme se dost pobavili - pokud někdo znáte slovo začínající na ě tak budete příštĚ za mistra. Sobotní ulehání do postelí mělo zcela jiný obraz než to páteční, do povolené večerky nevydržel vůbec nikdo a během 10 minut se z pokojů neozývalo nic krom občasného zachrápání.

Zima, zima, zima! Jinak se nedělní probuzení ani popsat nedalo, už večer nebylo nějak extra teplo, ale to jak se ochladilo během noci, bylo moc. Naštěstí v kuchyni na nás čekal teplý čaj a roztopená kamna. Po snídani jsme si šli ještě jednou zkusit volejbal… budeme muset ještě hooodně trénovat, abychom se nemuseli sami sobě smát?. Po volejbale přišlo na řadu tolik očekávané dobývání srubu. Hra spočívala v tom, že jsme se rozdělili na obránce a útočníky, útočníci měli za úkol proniknout do srubu a tam sfouknout svíčku, čímž se srub stal dobytým, ovšem museli se přitom krýt před palbou obránců a pokud možno i nějakého toho obránce střelou vyřadit ze hry. Jako zbraně nám sloužily plastové pistolky, které si měli všichni přivézt z domova. Zapomnětlivci pistolku nahradili klackem, který se tvarem pistoli alespoň podobal… Najednou bylo poledne a my si uvědomili, že čas odchodu na vlak se neúprosně blíží, takže rychle sníst všechny řízky, sbalit si batohy, uklidit po sobě srub a nástup před kuchyní. Zde se vyhlásilo vyhodnocení odpovědí na otázky ze stopovačky, rozdělily se odměny, kterými byly čokolády a nějaké další sušenky (ovšem jedné skupině jsme udělali radost přípravou jejich oblíbených jídel (housenka na rožni a holub z nosu :-) ).

Tak a teď už opravdu musíme vyrazit na cestu, jinak nám to ujede… vláček jsme stihli a vyrazili s ním směr domov, ve vlaku se rozpoutala hrozně veselá hra s propiskou (jak se můžete přesvědčit v galerii), a tak z Verči se stala opravdová kočka.

Zbývá snad už jen poděkovat všem zúčastněným za super víkend a těšit se na další výpravu, která by měla směřovat do horské chaty ve Strážném.

- Tomáš -

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Celá skupina dětí,samozřejmě i vedoucí z Českého Brodu jsme měli sraz na nádraží v 15:30,postupně k nám přistoupili děti z Nové Vsi.Bylo jich opravdu moc,(jenom dva členové:):).Vystoupili jsme v Kolíně na nádraží a tam jsme jeli takovým mini-vláčkem a v tom mini-vláčku jsme strávili přibližně dvě hodiny jízdy a potom jsme museli ještě jednou přestoupit,také do mini-vláčku a ten nás odvezl až skoro do cíle.Ze Soběšína jsme museli jít asi 3km do tábora.Když jsme přišli do tábora byli jsme rádi že jsme na místě a že také ty těžké krosny máme konečně ze zad sundaný a že nás čeká nádherný víkend.Páteční večer jsme ukončili večer zábavnou noční hrou v lese.Víkend byl opravdu pěkný,jen nám po ránu byla trochu ziminka,ale dalo se to zvládnout.Hned jsme se po ránu zahřáli teplým,dobrým čajem od Markétky a taky jsme se šli hned zahřát na voleybalové hřiště!!!!!!!!Byl to pěkný víkend,hlavně když jsme si mohli všichni vyzkoušet střelbu z kuše ,z luku a taky ze zduchovnice:).Sobota se zakončila opékáním klobás u ohně a kdo chtěl,tak si mohl také opéct chléb.U ohně jsme si rozšiřovali slovní zásobu slovním fotbalem!!!A potom jsme hned zalezli do spacáků,aby jsme byli dostatečně vyspaný na nedělní návrat domů.Ráno začali velké uklízecí akce(zametání,vytírání..).Když bylo vše hotové tak jsme si zahráli poslední společnou,zábavnou hru a v 13:00 jsme vyrazili na mini-vláček.Přibližně v 15:45 jsme byli v Kolíně. V 16:30 jsme nastoupili do vlaku,v 16:45 vystoupili děti v Nové Vsi a my obyvatelé z Českého Brodu jsme se rozloučili v 17:15 a šli jsme každý svou cestičkou domů!!!!

- Lucka:) -

Společné foto při inverziV pátek odpoledne přesně v pět hodin jsme se sešli před sportovní halou, naložili všechny kdo doma nezlobili a nedostali zaracha a vyrazili jsme na výpravu do Strážného. Cestou nás čekala ještě druhá zastávka pro druhou část účastníků výpravy v Nové Vsi u Kolína. Po chvilce čekání jsme byli všichni a mohli jsme vyrazit dále. Po příjezdu do Strážného jsme se rychle ubytovali a pak se sešli dole v jídelně k prvnímu společnému večeru. Většina vytáhla připravenou večeři z domova, uvařil se první megakotel čaje, všichni byli seznámeni s chatou, pravidly chování na chatě a pak se začaly  hrát společenské hry.  Po cestě byli všichni docela unavení, a tak večer ani nikdo dlouho neřádil.

Ráno, poté co jsme vstali a nasnídali se, se vyrazilo na dopolední seznámení s okolím. Vyrazili jsme směrem na Hříběcí boudy. Cesta byla veselá, hlavně když jsme narazili na zbytky sněhu. Všichni se na ně vrhli jako když sníh v životě neviděli. Další kopu legrace jsme si užili u nedalekého posedu na zledovatělém kopci. Když jsme se vrátili na chatu, objevila se neodkladná nutnost usušit sněhem promáčené oblečení a boty. Naše sluníčko nejvyšší vyrobilo na boty překrásný sušák (k nahlédnutí v galerii), kupodivu i funkční a tak jsme měli po starostech.

Skautky v okněPo obědě nás čekal výlet druhým směrem a to do Dolního dvora za zvonkohrou. Tu se nám ale slyšet nepodařilo, protože se pouští až večer v pět hodin a my jsme tu byli už ve tři. Prohlédli jsme si tedy Dolní dvůr a vyrazili zpátky na chatu. Po večeři jsme se opět sešli v jídelně při společenských hrách, tedy spíš společenské hře activity, která nám vydržela až do večerky.

Ráno vypukla menší příprava na odjezd, okořeněná nedobrovolným sjetím schodů po zadku a následnou preventivní prohlídkou u lékaře. Trochu jsme uklidili chatu a její nejbližší okolí, zahráli si pár her, naobědvali se a vyrazili k domovu. Většina v autech usnula ještě dřív, než jsme vyjeli ze Strážného, jen někteří odolávali až skoro do Jičína.

Po příjezdu do Českého Brodu jsme se rozloučili s přáním zase někdy vyrazit na podobnou výpravu.

Acheter Cialis strips viagra femme Acheter paquet tests generique Viagra pour femme Acheter priligy generique Meizitang Soft Gel Acheter Paquet test Viagra Acheter Propecia Cialis pas cher Achetez viagra Cialis en ligne Acheter Viagra En Ligne Acheter Propecia acheter du cialis