Acheter Priligy Viagra Suisse Acheter Levitra Orodispersible Acheter Cialis 5mg Cialis Suisse Acheter Levitra Acheter Propecia
Zápisy z roku 2007
levitra en ligne kamagra gel pas cher cialis 20mg pas cher cialis effet secondaire kamagra 100mg pour femme cialis ou viagra viagra en ligne levitra avis levitra vaikutus kamagra jelly kokemuksia cialis hinta viron apteekissa cialis kokemuksia viagra vaikutus viagra reseptin hankkiminen levitra bijwerkingen kamagra kopen in de winkel kamagra bijsluiter cialis kopen in nederland viagra werking cialis bijwerkingen viagra kopen apotheek
Kamagra Bestellen erectiepillen kopen Cialis Kopen Viagra Sildenafil Sandoz viagra pillen kopen Viagra Kopen Viagra Cialis Cialis Levitra Cialis Levitra Levitra Viagra Levitra Cialis Viagra
viagra kaufen cialis kaufen Erektile Dysfunktion Propecia viagra bulgarien levitra generika Lida Daidaihua dapoxetin 60mg sildenafil preise Viagra Oral Jelly Levitra preis viagra pille kamagra 100mg kamagra kaufen Cialis preis Kamagra Brausetabletten Levitra Kaufen Viagra Gold Kamagra preise Viagra rezeptfrei Propecia kaufen Cialis rezeptfreis
new balance oakley converse Scarpe Adidas scarpe Nike Scarpe louis vuitton Ray ban adidas Adidas superstar longchamp air max Cinture scarpe Puma
Scarpe da donna Scarpe Scarpe Adidas adidas Scarpe Scarpe Scarpe hogan oakley nike air presto new balance nike air max adidas Scarpe nike free nike blazer
cialis en om dagen viagra priser apotek kamagra bivirkninger levitra virkning cialis online danmark viagra virkning kamagra 100mg preis viagra online kaufen kamagra oral jelly bestellen deutschland levitra erfahrungsberichte cialis patent levitra dosierung cialis rezeptfrei cialis erfahrungen

Junák - český skaut, středisko Psohlavci Český Brod, z.s.

Psohlavci Český Brod

A je to tu. Tábor 2007. Děti, které přijely na tábor už v minulých letech, byly po příchodu velmi překvapené, protože byly přivítány novým mostem, ešusárnou, stany a hlavně novými latrínami. Pak už začalo každoroční hemžení při shánění zavazadel, která dorazila dříve a dohadování, kdo s kým bude ve stanu. Hned z kraje nás čekalo ještě několik posledních úprav, jako natažení provázků pro pověšení ramínek nebo doladění postelí a mohl začít první nástup, kde si „staří“ táborníci osvěžili, kde co je a jak to funguje, zatímco nováčci se s tím postupně seznamovali.

Hned první den přišlo zahájení celotáborové hry ve stylu Pirátů z Karibiku. Po rozdělení dětí do sedmi skupin, byla každá skupina nejdříve zajmuta krvelačnými piráty a po krátkém veznění za ohlušující dělostřelby a řevu samotných pirátů najmuta (prokleta) kapitánem Barbarossou, aby našla TEN POSLEDNÍ amulet, který může zlomit prokletí.

Tím skončil první den tábora a někteří z nás mohli prvně vyzkoušet spánek pod celtou stanu za absence peřiny. Do spacáku mnohdy museli pomoci i oddíloví vedoucí.

Jak už to tak bývá, z kraje tábora jsou všichni (hlavně ti menší) plni energie a to, že je budíček až v osm, mnohým nezabránilo, aby si povídali téměř od úsvitu. Alespoň měli dost času se správně naladit na práce, které bylo v táboře nutné ještě dodělat po té „trošce“ vody, co se tu před táborem prohnala. Většinu škod sice zvládli roveři s vedoucími opravit v posledním týdnu před příjezdem, ale i tak ještě nějaká práce zbyla.

V pondělí byl na programu první táborák, kde se zpívalo a byla spousta legrace při nacvičených scénkách. Skončili jsme chvilku po večerce. A tato chvilka navíc, spojená s celodenním programem, měla za následek, že i ti nejotrlejší spali až do budíčku. Někteří dokonce i po něm až do doby, než je vedoucí vydolovali ze spacáku. No uvidíme, jak to dopadne příště. V plánu máme ještě táboráky dva.

Mimo táborových ohňů a boje o diamanty na výbavu lodí, se našel čas i pro zajímavé hry. Například „Červený a modrý“, při kterých se nikdo nezranil a projevila se značná soutěživost nebo „Boj o totem“, ve kterém nadšení projevil jen jeden z týmů. Další veselicí byla bitva na louce s hadrovými míčky, kde po pár výměnách, zaměřených na přesnost, následovala „ulička“ zaměřená hlavně na štěstí týmu jednoho a schopnost házet co nejrychleji u týmu druhého. Ani tady nedošlo k žádné újmě na zdraví, pokud tedy nepočítáme živočichy vyděšené jásotem nad výhrou.

Nebyl by to snad ani tábor, abychom se jednoho krásného dne nevypravili na nejvyšší kopec v okolí pozorovat západ slunce. Avšak krásný den to byl jen do té doby, než jsme se začali při silném větru drápat do kopce. Ten sebou přihnal spoustu mraků, přes které prostě nebylo možné západ slunce pozorovat. Když už se nekonala romantika v podobě rudého kotouče v dáli, alespoň jsme rozproudili krev při „letu“ z kopce, následným návratem na kopec a hrou na „chleba“.

I když se už může zdát, že zážitků bylo dost, zdaleka ještě nekončíme ;-)

Tradiční výlet na Český Šternberk se letos nekonal. Někteří z nás, včetně vedoucích, si oddechli, jelikož jsme tuto výpravu podstoupili již několikrát a víme tedy, zač je toho loket - cesta je dlouhá.

Tábor se pomaličku přehoupl do druhé poloviny, ale ještě zbývalo pár dní na spoustu srandy a dovádění. Mnozí se dost těšili na táboráky, hlavně na slibový, který proběhl v neděli. Všichni ti, co splnili podmínky pro složení slibu, se tak přidali k NAŠÍ velké rodině.

Možná by stálo za zmínku, že během následujících dní musely prokleté posádky lodí předat duchovi mrtvého piráta mapu ostrova a za ni mohli získat TEN POSLEDNÍ amulet. Dostat se k mapě nebylo jednoduché a pro některé i nemožné, ale nakonec se s duchem dalo dohodnout, i když jedna z posádek nevěděla, co že vlastně za mapu bude chtít. Bylo to dost strašidelné, ale přesto si nikdo po setkání s duchem nemusel prát kalhoty.

Stejně těžko, jako lze zabránit slunci znovu vyjít, tak stejně těžko nám mohl někdo zabránit v oslavě Vánoc, přestože byl teprve červenec. Opravdu jsme měli Vánoce s dárky, koledami, cukrovím a  ozdobeným stromkem. Vše bylo nutné připravit, což nebylo snadné, ale povedlo se! Když Vánoce, tak samozřejmě v pirátském stylu, a tak místo Ježíška přišel kapitán Barbarossa. Zpívaly se poněkud netradiční koledy, ale co taky čekat od pirátů. Největší úspěch měl starý pirátský zvyk, když kapitán Barbarossa pravil: „Na konci oslav je nutno vánoční strom spálit“. Vánoční oslavy se postupně přehouply do příjemného posezení s kytarami a zpěvem.

Je tu čtvrtek ráno a před námi dva poslední, dost nabité, celodenní programy. Čekala nás táborová pouť, závěrečný táborák, boj o poklad, křest nových táborníků a slavnostní nástup s odměnami.

Tak nejdříve táborová pouť. Všechny družinky vlčat, světlušek, skautů a skautek si za pomoci vedoucích připravily nějakou atrakci, kde se soutěžilo o spoustu sladkostí. Objevila se tu tradiční střelba ze vzduchovek, zatloukání hřebíků i házení šipkami na terč nebo boj na kládě. Nově přibyla střelba z luku, která si ihned našla své oblíbence. I přes značné množství  zkonzumovaných cukrovinek po pár hodinách na kraji lesa člověku vyhládne, a tak jsme vyrazili na připravenou svačinu. Večer nás pak čekal poslední táborák.

Přestože bylo páteční ráno slunečné, panovala v táboře bojovná nálada. Blížil se boj o poklad. Hned po nástupu obdržely všechny skupinky dlouhou a zapeklitou šifru, po jejímž vyluštění začal ten pravý boj. Cesta k pokladu byla dlouhá a plná překážek. No a jak už to tak bývá, zvítězit může jen jeden. Nikdo nesmutnil, protože nějaká ta dobrota zbyla i na ty poslední.

Po dvou letech, zcela nečekaně, přijal pozvání Lesní muž. Kdo zná, věděl, že přichází vždy se svým doprovodem, aby pokřtil nové táborníky. Kdo neznal, už teď ví. Nejdříve se přihnali hroziví čerti s cinkajícími řetězy a vynutili si úctu pro přicházejícího Lesního muže a jeho okouzlující doprovod - lesní žínky. Lesní muž pronesl úvodní řeč ve svém jazyce a křest mohl začít. Letos se křtění nových táborníků protáhlo, protože jich bylo mnoho (26). Lesní muž se dokonce po svém odchodu musel vrátit, protože opomněl na jednoho z táborníků a to přeci nemohl nechat jen tak. Všichni byli návratem Lesního muže s družinou dost překvapeni. Nyní jsme byli všichni přijati mezi táborníky, tak proč to, hned po převlečení do čistých a hlavně suchých věcí, neoslavit svačinou. Potřebovali jsme dost sil na slavnostní nástup, který měl být každou chvilku.

Tak a je to tu. Slavnostní nástup s rozdělováním cen a vyhodnocením celého tábora. Dostavili se téměř všichni, včetně osazenstva kuchyně a dokonce i ti nejmenší. Nástup se pěkně protáhl. Cen bylo mnoho a radosti a překvapení z výher, hlavně za bodování pořádku, bylo také dost. U předávání cen za táborovou hru, kde jsme mimo jiné dostali výborné dorty, bylo snad nejvíce veselo, protože gratulacím ze strany vedoucích uniknout prostě nejde.

No jo no, vše podstatné máme už za sebou a zbývá jen poslední procházka po okolí a poslední noc pod celtou stanů. Mnozí využili poslední společnou noc a povídali si skoro až do svítání, když už se třeba až do září neuvidí.

Je tu sobotní budíček a nás čeká balení, abychom mohli přenechat tábořiště dalším návštěvníkům. Po rychlé snídani musíme hned začít. Zbourat část stanů a upravit prostor jídelny. Naštěstí těsně před obědem bylo hotovo a mohli jsme si dát menší pauzu před posledním táborovým obědem, ke kterému jsme měli, jako tradičně, výborné párky. Po obědě už jen nástup a mohli jsme vyrazit do Tichonic na autobus. Nebylo by to tak hrozné, kdyby teplota nevyletěla o deset stupňů výše, než bylo v posledních několika dnech zvykem. Všichni sháněli chládek a i když Chládek (Míša) dorazil, moc to nepomohlo ;-).

Už zbývá jen poslední hodinka cesty autobusem a tábor bude definitivně ukončen. Většinu z táborového kolektivu nepotkám nejspíš celý zbytek prázdnin a pokud se nerozhodnou přijít na začátku školního roku opět na schůzku, tak na ně zůstane jen matná vzpomínka a podpis v táborové kronice. V Českém Brodě už jen poslední nazdar a tábor 2007 je definitivně minulostí…

Společné foto na SněžceKdybych měl uplynulé dny shrnout jedním slovem a nemohl bych použít Martinovo oblíbenéin...credible, tak bych použil asi MAZEC. A to mazec největší! Jak a kdy nápad tohoto výletu vznikl psát nebudu a raději přejdu rovnou k věci.

Cíl byl jasný - nejvyšší vrchol České republiky – Sněžka; délka trasy - cca 16 km (tam), převýšení necelých 900 metrů. Síly si zvážil každý sám a podle toho se na cestu vybavil oblečením (Martin zvolil např. kraťasy) i jídlem (nejvíc vhod stejně přišli bráchovy müsli tyčinky:-) ). Počet členů naší výpravy nevypadal zpočátku nijak závratně, ale nakonec se rozrostl na 12 osob. Tři obětaví řidiči (Martin, Tomáš a sám Velký náčelník) vzali své vozy, naložili nás a kolem 22:00 dovezli do Strážného na chatu. Po malém výstupu do kopce nás potěšil funkční vozík na naši bagáž. Jenom šest šroubů na jeho zabrždění nás malinko vyvedlo z kolejí. Byli však přítomni řádně proškolení členové a s překážkou si hravě poradili. Následovalo zabydlení se a seznámení s chatou a společná porada o nadcházejí výpravě. Tu nám velmi zpříjemnil výborný nakládaný sýr a skvělí utopenci. Poklona pro mistra kuchaře! Pak už jen hurá na kutě.

Den D nadešel. Po malém nedorozumění o čase odchodu, jsme se nakonec v 8:30 všichni před chatou sešli a mohli vyrazit. Že bude cesta lehce náročnější jsme věděli, ale že budeme muset vyšlapat ten velký kopec hned nad chatou nás malinko překvapilo. Tu a tam jsme se zdrželi, abychom udělali pár snímků nebo si odpočinuli. Kolem třinácté hodiny jsme stanuli před horou, jejíž vrcholek ani nebyl kvůli mlze vidět. Byť jsem se celou cestu držel se Vodopádyskupinkou vzadu, kde Milan pořizoval snímky, a kochal se nádherným výhledem na vyhlídkách, pod vrcholem se ve mě něco zlomilo. Ve mě a v Martinovi! Vidina cíle? Úlevy? Vítězství? Bez jediného slova jsme věděli, že finish je náš, a tak jsme se vydali vstříc vrcholku. Lidem, které jsme míjeli jsme připadali trošku střelení a někteří si dokonce klepali na čelo, ale nahoru na horu jsme prostě vyběhli. Neuvěřitelnej tahoun ten Martin. Smekám! Přesně ve 13:14 jsme stanuli u bíločerveného betonového sloupku, od něhož nás po chvilce vyhnala skupinka cizinců. Jak kdyby jim to tady patřilo, bo co. ,,No, co!“ řekli jsme si a přesunuli se na místo, odkud byl nádherný výhled. Vítězná sirka nám ale dala zabrat :-)) Po pár minutách dorazili ostatní. Následovalo společné foto a ihned poté výborná česnečka a guláš v místní občerstvovací stanici. Někdo byl tak občerstven, až z toho usnul, viď Elis. Ve tři hodiny jsme se vydali na lanovku. Obloha byla jasná, bez jediného mráčku, a tak jsme se mohli opět kochat. Na velké části výpravy byla znát únava, a proto si zvolila jednodušší cestu. Já jsem společně s Martinem, Milanem a Pepou vyrazil na další, asi 18 kilometrový úsek, z něhož jsme se vrátili až za tmy. Každopádně stál za to a v tomto počasí by bylo barbarství neabsolvovat ho.

V neděli nás čekalo už jen balení, uklízení chaty a odjezd. Na cestu nám stále svítilo sluníčko a v autě byl srandy plnej kopec. Alespoň v tom našem, kde jel Mára :-).

Víkend stál opravdu za to!

Special thanks to Martin!

Krkonoše

Pavel se chce přetahovatUž od pátečního rána mohl každý z nás doufat, že ten vytrvalý déšť přestane než vyrazíme. Bohužel se to nestalo a už cesta na nádraží nám byla zmíněným deštěm znepříjemněna. Při cestě vlakem nám to samozřejmě moc nevadilo a dokonce občas vykouklo slunce, ale i to se po příjezdu do Soběšína změnilo. Decentně nám bylo naznačeno, že pršet může klidně celý den (jako bychom to z tábora neznali). Naštěstí vody nebylo mnoho, a tak jsme dorazili do srubu ,,jen" zablácení. Mnozí byli překvapeni, že se do srubu vejde tolik lidí, jelikož byli uvnitř maximálně o táboře rovnat dřevo vedle kamen.

Hnedka po uložení věcí bylo potřeba nadělat dřevo do kamen a připravit ohniště na buřty, a tak se museli všichni zapojit. Chvilku to zabralo, ale nakonec zbyla spousta času na ono opékání a u toho, i když se to nezdá, jsme se dost nasmáli a ani odebrání se do spacáků neznamenalo, že smích a hovor utichly.

Sobotní ráno nás přivítalo až nečekaně brzy na to, kolik se toho napovídalo před spaním. A jak jinak zahájit nový den než-li výbornou snídaní a hned po ní nějakou veselou hrou?!

Hra by se dala nazvat baseball, kdyby měla stejná pravidla, ovšem ani pravidla upravená nebránila tomu, abychom se pořádně zasmáli (třeba když někdo v zápalu hry vyběhne na opačnou stranu než má). Po dobré hře pak následoval ještě lepší oběd a samozřejmě pauza na trávení oběda, kterou mnozí využili k dalšímu veselému hovoru (vždyť je taky sobota).

Na řadě po odpočinku byla stopovačka.

Nejdříve rozdělení do tří týmů, které proběhlo celkem hladce a hurá na první šifru, která probíhala všelijak, jen hladce ne. Všem se nakonec podařilo vyřešit úkol téměř ve stejném čase, ale celkový průběh byl velice dramatický - hlavně když se skupinka vyrážející jako poslední, přes oslabení zraněním jedné členky nebo právě proto, vrátila jako první, i když se později ukázalo, že prostě nezvládli pokračovat…

Abychom se večer po večeři (chleba s vajíčkem) nenudili, nahradila stopovačku hra na „Kobylky“ , kterou zpestřilo okolí zalité tmou.

Po hře tentokrát hovor a smích vystřídalo ticho spáčů poměrně brzy, i když sem tam se někdo ozval do ticha.

Čekání v SoběšíněStejně jako se změnil průběh usínání, tak stejně se změnil i průběh rána, kdy by byl klid alespoň až do půl desáté, kdyby ho trošičku nezpestřil odjezd hochů z Nové vsi (nakonec byla přeci neděle, tak co?). Konečně, když už byla zahájena snídaně, byl jeden z účastníků vyhoštěn z místnosti kvůli pochutině, kterou si s sebou přivezl (nechápu tento odporný čin, vždyť to byl jen výborný sýr :-)).

No a nebyla by to plnohodnotná výprava, kdybychom nedobývali srub s pistolkami a pokřikováním „stříl, stříl“. Mnohým chvilku trvalo pochopit jemné nuance této zákeřné hry, ale nakonec se zalíbila a někteří se dožadovali dalšího kola.

Víkend, ač prodloužený, byl u konce a tentokráte jsme vyměnili pohodlí odvozu zavazadel za cestu se zavazadly na svých zádech s trochou adrenalinu, jelikož jsme se trošičku opozdili a závěr cesty musel proběhnout velice svižně - alespoň nám na cestu svítilo sluníčko.

Nakonec jsme rozloučením na nádraží ukončili společně prožité chvíle o prodlouženém víkendu 28.9. až 30.9. 2007

Baletky na skautské akademiiSkautská akademie vždy byla a nejspíš i nadále bude velice „zábavnou“ akcí. Dozvěděli jsme se o ní včas a jelikož jsme nechtěli jako v předchozích letech zpívat, nebo ještě lépe improvizovat pomocí třech našich „sportovců“ (to je ale jiná kapitola), vymysleli jsme ďábelský plán. Jako scénku předvedeme to, co nás napadne jako první! Jednohlasně jsme se shodli, že taneční vystoupení bude nejlepším a zároveň nejjednodušším řešením. Bohužel tomu tak nebylo. Přípravy byly více než náročné, ale výsledek stál za to.

Den D nastal. Oprášili jsme kroje a vydali se na nádraží. Znovu, letos již podruhé, jsme nastoupili do moderního vlaku CityElefant a znovu zde bylo více vedoucích, než fungujících odpadkových košů☺. Změna času zastihla několik málo vedoucích nepřipravených, takže jsme se s nimi shledali až na místě. Cesta proběhla v klidu (jen Honza si stěžoval na četnost výhybek). Do kulturního domu jsme dorazili chvilku po zahájení. Se zájmem jsme sledovali vystoupení jiných středisek, počínaje scénkami a tanečními show konče. Naší parodii na Country Dance & Balet se nikdo nevyrovnal. Prostě to nejlepší na konec! Každý ze střediska se ujal nějaké role: Pepa (organizátor celé akce), Markéta (DJ), Lukáš (kameraman), Honza (výmluvný mluvčí), vystupující a v neposlední řadě hlasitě podporující fandové. Čtyřminutové vystoupení bylo odměněno hlasitým potleskem.

Tonda na zastávcePo skončení akademie jsme vyrazili zpět na nádraží. Jelikož nám zbyl ještě čas, prošli jsme se po pěkném, téměř novém, mostě nedaleko Zastávky. Zde jsme nakrmili labutě (a Máru) a na závěr jsme se pokusili most rozhoupat☺ Veselá akce!!!

Florbalový turnajVýlet začal v okamžiku, kdy jsme nastoupili do moderního vlaku CityElefant. Již první plakát hlásal: „Pohodlí, rychlost a bezpečí…“ To pohodlí bylo na plakátu trochu přeceněno. Děti se marně snažily zprovoznit vypadlé koše (pokud je vůbec našly☺) a  krajina za špinavými okny připomínala zamlžený obraz. Konečně jsme dojeli do stanice Praha-Libeň. Najít školu už nebyl problém. Pouze semafory nás cestou trochu zlobily, tedy oni vůbec nefungovaly. Děti se po vstupu do tělocvičny převlékly a začali jsme hrát. První hra byl florbal. Rozdělili jsme se do tří sedmičlenných skupin a začali hrát. Byl to boj! Místy to byla řež!☺ Velký chumel dětí se vždy hnal za míčem a jen zkušení vedoucí postávali opodál a nezúčastněně pozorovali toto davové šílenství. Po skončení hry, dvojnásobném vítězství Červených (,,Metrostav!!!" křičel Honza neustále. Měl totiž jeho červené tričko), jsme připravili pole na vybíjenou. Nyní hrála pouze dvě družstva. Konec hry byl rychlý. Po necelých dvaceti minutách se děti s částí vedoucích vydali ven, kde křídami nakreslili spoustu krásných obrázků. Následovala jídelna a malá svačinka (jablko, sušenka a šťáva). Každý si mohl vzít kolik chtěl. Před námi byla už jen poslední část dnešního programu, a to promítání. Sedli jsme si do místnosti s televizí a podívali se na animovaný film. Všem se moc líbil, zejména vedoucí byli uneseni. Boleli je karburátory a jejich světlomety lehce skomíraly. Unaveni po náročném výletu jsme nastoupili do vlaku, kde jsme mimochodem cítili nutkavou potřebu vyzkoušet jeho tzv. el. vybavení pro vozíčkáře. Nakonec z toho po odborně-laické diskuzi sešlo, a tak jsme nerušeně pokračovali až domů.
Acheter Cialis strips viagra femme Acheter paquet tests generique Viagra pour femme Acheter priligy generique Meizitang Soft Gel Acheter Paquet test Viagra Acheter Propecia Cialis pas cher Achetez viagra Cialis en ligne Acheter Viagra En Ligne Acheter Propecia acheter du cialis